Pan Výtvarník vybíhá a podává mi misku od fazolí, které jsem jim včera přinesla. "Teda, Jaruško, já jsem si pochutnal, jak za posledních 10 let ne!" Paní Výtvarníková: "Nonó, abych tě k ní neposlala!" Směju se: "To jsme my, nájemníci. Žádná zodpovědnost, jen vaříme, jíme, tloustneme... Tak nashle!"

Někdy stačí strávit se sousedy necelou hodinku, a máte ty vztahy přečtený. A je to zábavný. P. S. Pánové se vrátili z oběda a makají, do zvuku pily se mísí zběsilý štěkání Věrušky a Josého, a paní Ibišková ve večerních šatech a keckách peskuje Jirku, kterej mezitím říznul do růží. Je tu veselo :)