Ti, co mohli přijít, nepřišli a já si prijdu jako totální idiot, že jsem si vůbec dovolila doufat, že by jako přisli a večer se kvůli tomu lekla s babovkou. Prostě debil. Navíc budu tlustej debil, protože to někdo musí snít.

To je furt mysli pozitivně, nepředpokladej hned to špatný... Bla bla bla... By mě zajímalo, kdo z vás pozitívních chytrolínů, přijede sníst tu bábovku, co jsem pekla naprosto zbytečně... #naivníidiot

Ale nutně nepotřebuji, pokud uz je rozebráno!

Plním, plním 🙂

Jsem vyrobila kořeněný - řekněmě chai - sirup do kafe, nebo mléka... Jako je to dobrý, což to... Takový podzimní... Ale jsou toho dva litry...

"Maminko, já to tady uklidím, abych si tu mohla postavit koleje, jo? Uklidim to sama!" Jo, to dítě je nemocný.

Vydře (4) se loučí "Ahoj Dědo a Babi! Bude se mi stýskat až budu smutná! Těším se na příště!" Že by se konečně projevovalo to předčítání?

Vydře usnulo. Dnešní reportáž končí. Dobrou!

Vydře objevilo pupínek na prstu (ty ostatní nevidí a zjevně zatím nesvědí). "Mami, co to je?" "To je neštovička, snad nebude moc otravná" "Ahoj, Nešťovko! A neotravuj!"

Odchod do pelechu byl provázen hysterický řevem "Nemůžu jít spát! Já mam ještě práci, maminko!" Po uklidnění, při převlékání bylo provedeno sčítání pupínků. Nohy a ruce pomalu dohání obličej, přeci jen nikdo nechce být poslední. Jupíjajej.