Podívá se na mě pohledem, v němž lze číst pohrdání vůči jejímu muži, Ibiškové, a všem ostatním. "Já se vás nechtěla dotknout, to byla jen sranda," usměje se. "Vždyť se nic neděje," usměju se taky. Ze zahrady se ozve štěkot Věrušky a Aira se staženým ocasem míří ke dveřím. "Tak se tu mějte, nashle!"

Byl jednou jeden dům II. 😉 Kam se hrabe Oldřich Daněk.

Pan Výtvarník vybíhá a podává mi misku od fazolí, které jsem jim včera přinesla. "Teda, Jaruško, já jsem si pochutnal, jak za posledních 10 let ne!" Paní Výtvarníková: "Nonó, abych tě k ní neposlala!" Směju se: "To jsme my, nájemníci. Žádná zodpovědnost, jen vaříme, jíme, tloustneme... Tak nashle!"